Když jsme v úterý 25. 7. 2023 po obědě vyráželi na naší další prázdninovou návštěvu s dětmi a jejich vedoucími, ani náhodou by nás nenapadlo, že na okraji Vysoké Srbské, ve ZLÍČKU nenajdeme žádné stany, nebo chatky, ale místo s velikou zahradou a stavením s přilehlou stodolou.
U rozdělaného ohně a při opékání špekáčků jsme našly SVĚTLUŠKY z ČERVENÉHO KOSTELCE.
Z místa svého táboření si udělaly delší procházku a stejně jako my se těšily na další prázdninové zážitky.
A tak jsme si povídaly o životě hendikepovaných, vyzkoušely si jak nevidomý za pomoci kompenzačních pomůcek zvládají nalít si skleničku vody, jak poznají kolik je hodin, ale i jak mohou díky Colortestu zjisti barvu svého oblečení a mnoho dalšího.
S bílou holí zvládaly projít připravenou trasu s překážkami a užily si i dovádění s Lexíkem.
Naše moc milé chvíle utekly nějak rychle a my se museli rozloučit.
Všechny světlušky umí rozzářit náš svět a nebylo tomu jinak ani tentokrát.
Jiné bylo místo našeho táborového setkání a jiné bylo i celé naše společné odpoledne, při němž jsme získali nové kamarádky Violku, Valentýnku, Zuzku, Janinku, ale i mnoho dalších, jejichž jména si bohužel nepamatuji, ale už jsem tou babičkou a tak mám na trochu zapomínání nárok a ostatní světlušky mě to snad odpustí.
Všechny nám rozzářily tento prázdninový den a my jsme se domů vraceli s nápadem na další naše bezva společné chvíle, které pro ně tentokrát v Dobrušce připravíme.
Za každé opravdové kamarádství bychom měli být vděčni a byla by velká škoda o něj přijít, co myslíte?
Renata s Lexíkem a Petr Tojnar.
