Dopoledne s dětmi.
Čas je náš velký, ale spravedlivý vládce.
Všem nám odměřuje stejně a nám se zdá, že někdy se vleče a někdy zase utíká hrozně rychle.
Tak je to i s prázdninami, když jsem na jejich začátku s Xantem a Petrem Tojnarem jela na naší první návštěvu letošního dětského tábora, říkali jsme si, jak je fajn, že jsou před námi celé dva měsíce a spousta zážitků s táborníky.
No a ve čtvrtek 13. 8. 2020 jsme se vydali na naší poslední letošní návštěvu.
Jeli jsme jen jak se říká, zahumna, protože nás čekali v příměstském táboře v Mělčanech u Dobrušky. Právě tady už spoustu let připravuje pro děti bezva chvíle dobrušský Dům Dětí a Mládeže, kde je srdíčkovou ředitelkou paní Šafářová, která při naší návštěvě právě vařila oběd a zadělávala těsto na buchty.
Tentokrát se vydováděl i Xantík, protože vedle tábora teče potok a tak během našeho povídání se stihl několikrát vykoupat a ještě mokrý vyskakoval do auta, abychom mohli odjet. Ani se nám domů nechtělo, ale neloučili jsme se smutkem, protože jsme si slíbili, že za rok se tady zase sejdeme.
I vám přejeme jen ta veselá loučení, kdy už se můžete těšit na další setkání, Renata, Xanto a Petr Tojnar.
