Radost i smutek.

Každý z nás má chvíle, kdy si jen tak s dobrou kávou, nebo čajem sedne do svého oblíbeného křesla a na chvíli se vypne.
Nechá své myšlenky a vzpomínky, aby ho vrátili do času, který je již minulostí.
Na našich tvářích je potom vidět úsměv a někde tam uvnitř nás hřeje krásný pocit. To, když vzpomínáme na zážitky s těmi, kteří jsou nejbližší našemu srdci, s přáteli, nebo se známými.
Nic v našem životě nemá ale jen jednu stranu a tak s těmi příjemnými chvílemi mnohdy přichází do našich životů i ty smutnější, na které by bylo nejlepší zapomenout, ale nějak to nejde a někde tam v koutku je máme stále uložené.
Takové hodně smutné vzpomínky má od 24. 6. 2021 spousta lidí z Jihomoravského kraje.
Právě zde v tento den změnilo tornádo nejen krajinu, ale i životy mnoha lidí, kteří během pár sekund přišli skoro o vše.
I my ostatní, kterých se tato katastrofa netýkala přímo, jsme nezůstali v klidu a přemýšleli,jak nejlépe pomoci.
Jinak tomu nebylo ani u členů spolků
DOTEKY NADĚJE, z. s. a
Městské organizace seniorů Dobruška.
A když na jednom z našich pravidelných posezeních zazněl nápad, že se složíme a pomůžeme seniorům z postižené oblasti, nebylo dál už o čem přemýšlet.
Posílat náš peněžní dar na některý z uvedených účtů se nám nechtělo a když v televizi zazněla reportáž o S CENTRU v Hodoníně, z něhož muselo být přemístěno celkem 138 seniorů, kteří byli mnozí upoutáni na své lůžko, nebylo víc co řešit.
Spojili jsme se s jeho ředitelem a v pondělí 13. 9. 2021 se vybraná částka vezla přímo do Hodonína.
Pan ředitel Václav Poláh nás přivítal před zničenou budovou, která byla dříve domovem pro ty, kteří si všichni zde mohli důstojně užívat své stáří.
Teď jsme zde našli zatlučená okna dřevěnými, deskami, v celém domě hrobové ticho, vyražené dveře a hrozná spoušť, jakou tornádo dokáže.
Moc milý pan ředitel nám řekl, že než se sem opět vrátí život, potrvá to skoro 3 roky,ale všichni budou dělat možné i nemožné, aby si jeho obyvatelé, kteří jsou teď rozmístěni do 28 jiných domovů v okolí, si zde zase mohli užívat své klidné dny.
Jeho hlas se chvěl a těžko skrýval slzy velkého smutku a bolesti.
My jsme přivezli v obálce částku 31 500 Kč a může se zdát, že je to jen malá kapka pomoci, ale i moře se skládá z malých kapiček vody.
Při našem loučení jsme si slíbili, že zůstaneme i dál v kontaktu a my se budeme snažit i dál pomáhat malými kapkami laskavosti.
Držet pěstě všem starouškům, aby se co nejdříve mohli vrátit zpět tam, kde jim bylo hezky a na jejich tvářích byl zase úsměv. Přát jim, ať už jim jejich dny přináší jen a jen radost, i když zapomenout na 24. 6. 2021 se nikomu z nich už nepovede.
Až my si zase někdy sedneme do křesla s kávou, i nám myšlenky připomenou jak velkou bolest může během malé chvíle život přinést a jak tenká je hranice mezi radostí a bolestí v srdci.

Petr Tojnar a Renata.