45 lidí (senioři a hendikepovaní) a 5 vodících psů mělo program opravdu nabitý, ale to si vy, koukavci, můžete prohlédnout na fotkách.
Samozřejmě, jsme se museli vzájemně seznámit, a to nám šlo ve čtvrtek večer úplně samo při zvuku harmoniky a tanečku.
Páteční dopoledne jsme strávili v přístavu, odkud s námi na řeku Moravu vyplula loď jménem Konstancie. Plavbu si užívali všichni kromě mne – já už vím, že nikdy na žádnou loď nevstoupím, pokud nebude ukotvená v přístavu a nebude se chystat vyplout. Po návratu jsme si pochutnali na výborné svíčkové omáčce a potom rychle do autobusu a jelo se do Strážnice, kde nás už vyhlížely dvě průvodkyně, se kterými jsme absolvovali zajímavou prohlídku. Spoustu věcí mohli zrakově postižení poznávat hmatem a tak si tuto návštěvu užili opravdu všichni. Večer jsme zakončili večeří a posezením v rodinném pivovaru KUNC.
Ráno jsme pak snídani vyrazili do hlavního města Slovenska. I tam na nás čekala příjemná paní průvodkyně; z jejího vyprávění jsme se dozvěděli spoustu informací z historie, ale i z dnešního života Bratislavy.
Potom si každý šel tam, kam ho nohy nesly… Hviezdoslavovo náměstí je krásný prostor se spoustou laviček, kde se schází se lidi, aby si popovídali a užili si bezva čas. Na vše dohlíželi dva policisté, kteří nás ochotně vyfotili a Xantíka si hladili a poradili nám se včím, s čím jsme potřebovali. Z Bratislavy jsem si odvezla jen ty nejlepší dojmy a určitě se na toto místo zase ráda někdy vrátím.
Po návratu do hotelu jsme se posilnili výbornou večeří a odpočinout po náročném dni jsme šli do vinného sklípku, který navštíví snad každý, kdo na Moravě stráví nějaký ten den.
Neděle pak byla dnem, kdy jsme se loučili jak se všemi ochotnými pracovníky hotelu Krystal, tak i s těmi, kteří jeli domů po vlastní ose – a věřte mi, loučení to nebylo snadné.
Velký dík patří i společnosti CK- Kalousek a jejímu milému řidiči Pavlovi, který nás nejen vozil, ale také nám po cestě vařil čerstvou kávu. Všechny večery, ale i zpáteční cestu domů, nám zpříjemňoval Olda Hejda hrou na harmoniku – i jemu patří velký dík. A v neposlední řadě také Petru Tojnarovi, který mi pomáhal s přípravou zájezdu i s programem pátečního večera…..Kdyby uměl mluvit Xanto, tak mu bude děkovat taky, protože mě pan Tojnar vodil a tak si ten můj čtyřnohý kamarád mohl užít páteční den trochu po svém.
Chvíle v Hodoníně utekly jako voda, ale my už se těšíme na srpnový pobyt, který připravujeme do naší Dobrušky a hned v září pak vyrazíme do Jeseníků. Pokud jsem vás trochu nalákala, tak se těšíme i na vás a na naše společné chvíle.
Mějte se fajnově Renata a Xanto
